Archiv rubriky: Vaše příběhy

Příběhy pomáhají

Blázinec, psychiatrická nemocnice, krizové centrum

Tentokrát to není tak úplně příběh, jako spíše jeho „konec“.Se slečnou jsme si několikrát psaly a řešily společně jak samotný skutek, tak „co dál“ a onu naprostou bezradnost a nechuť do života.Pro ní – jejími slovy – život skončil a já se jí snažila přesvědčit o opaku, ale bylo jasné, že bez odborné/ psychiatrické pomoci…
Číst více.

Počkal, dokud jsem neusnula…

Abych přiblížila trochu situaci taky jsem byla coura, podle mých rodičů promiskuitní, já to ale za žádných okolností nechci vidět jako něco za co bych se měla stydět, hlavně já přesně věděla proč chci žít takhle a ne jinak v daný době. Mýho prvního kluka jsem měla těsně předtím než jsem šla na vysokou školu…
Číst více.

Proč jsi nekřičela? Neměla jsi tolik pít!

Byla jsem s kamaradkama na festivalu a večer jsme dost pily. Byly jsme pak u stanu a bavily se. Já jsem byla v té předsíni, protože mi místo ve stanu zalehl přítel kamarádky. Potom co všichni usli, tak jsem taky začala pomalu usinat a najednou si ke mně sedl nějaký cizí chlap, kolem 30. Bylo…
Číst více.

9 měsíců po smrti mamky umřela i ta jeho

Začala bych asi tím, že jsem adoptovaná. Moji rodiče (adoptivní) si mě vzali z kojeneckého ústavu v 9 měsících, takže jsem ani nikoho jiného nepoznala a o svých biologických rodičích nevím vůbec nic. Já své rodiče miluji a na tom, že nejsou mojí biologičtí vůbec nezáleží, ale je tam jeden háček a to ten, že…
Číst více.

Měl sem obrovský strach, rukou sem mu ho musel přes tepláky hladit…

No snad to přeložís píšu rychle protože se mi otom píše blbě, nejradši bych to vygumoval z hlavy… Bylo to v 4 či v 5 teď přesně nevím, za domem je bylo dnes už to je zarostlé a vykacene,vliskach se ti jmenuje takové udilicko rostly tam stromy jehličnany potůčekkrása, lezli sme tam. Po stromě, s…
Číst více.

Bol počuť mamkin krik a on ako sa smeje. Napokon mamke povedal toto: „Nuuuž, mala si byť doma. Keby ai bola, nespravil by som to.“ Takže pomsta.

Ako malá si pamätám mojich rodičov, ako fajn pár. Môj otec vlastnil (vlastní dodnes) „rodinnú“ krčmu. V nej on robil čašníka a jeho matka „šéfovu“. Keď som mala 4r. naši sa presťahovali do dediny, kde bol aj tento rodinný podnik (nanešťastie byt rovno nad krčmou). Od tej doby mala „šéfová“ nášho otca ako divadelnú bábku…
Číst více.

Byl jsem obětí domácího násilí

Ono to možná nebylo v tom pravém slovasmyslu, ale faktem je, že cca od prosince loňského roku jsem neslýchal nic jiného než urážky, ponižování ve stylu – nic neumíš, nic nedokážeš zařídit, jsi k ničemu, nedokážeš se o nic postarat, nedokážeš mě zajistit, nemůžu ti v tom věřit atp. To pak jde sebedůvěra s prominutím úplně do hajzlu a…
Číst více.

Když jsem pokaždé křičela o POMOC, všichni mě slyšeli, ale nikdy neřekli ani slovo

Abych začala úplně od začátku. Když jsme se seznámili bylo mi 17 let. Mladá, naivní a životem nezkušená holka, která potkala prince na bílém koni. Všechno bylo růžové, krásné, jak na obláčku..  Byl milý, pozorný, vtipný, prostě úplně ideál. Asi po roce našeho vztahu se stalo něco neočekáváného. Byl večer a my s partnerem (dnes –…
Číst více.

V té chvíli jsem si už nepřipadala jako člověk

Bylo mi třináct let, ten rok jsem přestoupila na gymnázium, změnil se mi tím život. Kluci se o mne začali zajímat a mně jako malé nevinné holčičce to velmi lichotilo. Na konci tercie jsem si našla přítele, i přesto, že jsem již v té době věděla jaký prvotřídní hajzl to je, tak jsem s ním…
Číst více.

Zdravotní handikep, šikana a nechápající rodič

Moje celková story se bohužel táhne od základní školy až po střední, i přesto, že jsem vystřídala tři kolektivy spolužáků za celou dobu, co jsem chodila do školy. Zprvu, bych se asi měla zmínit, že mám pár zdravotních handicapů a to, sluchové postižení, které je korigované kompenzačními pomůckami, protože ztráta sluchu je 90% a jsem…
Číst více.

Líbí se ti projekt? Sdílej ho dál!:)

Facebook
Facebook
YouTube
YouTube
Instagram
Follow by Email