Byl jsem obětí domácího násilí

Příběhy pomáhají

Byl jsem obětí domácího násilí

Ono to možná nebylo v tom pravém slovasmyslu, ale faktem je, že cca od prosince loňského roku jsem neslýchal nic jiného než urážky, ponižování ve stylu – nic neumíš, nic nedokážeš zařídit, jsi k ničemu, nedokážeš se o nic postarat, nedokážeš mě zajistit, nemůžu ti v tom věřit atp.

To pak jde sebedůvěra s prominutím úplně do hajzlu a vygradovalo to několikerým fyzickým útokem mé teď už bývalé přítelkyně. Pravda, bylo to pouze několik facek, úderů do hrudníku a pod krk, ale byly to rány jak od chlapa. A já si říkal proč??? Ta moje ženská tvrdí jak moc mě miluje a dovolí si tohle všechno? Přitom a to nelžu – se doma nemusela starat o nic. Bylo uklizeno, někdy jsem i vařil, co bylo třeba jsem zařídil, zajistil, udělal. I špatně koupená strouhanka byl problém. Fungoval jsem v domácnosti – vařil, pekl, jezdil na nákupy, snažil se v domácnosti zastat její neschopnost, pohodlí. Dal jsem dohromady její rozhádanou rodinu, vozil ji kamkoli a kdykoliv… Tohle všechno jsem byl schopen odpustit, prominout i zapomenout, ale sáhnout na sebe nenechám. Možná to vypadá, že jsem přecitlivělej, ale to by na mě příště vzala nůž, kladivo nebo co by bylo po ruce. Ano, byly to vyhrocený situace v hádce, ale když jsem se dokázal ovládnout já.. a neuhodit… proč to nedokázala ona… Když mě tak milovala jak tvrdila… to by přeci normální člověk neudělal, nebo ano? Já myslím, že ne.. Samozřejmě jsem do toho nezatáhl policii, ale mám to štěstí na kamaráda, kterého znám 35let a ten mi byl vrbou, rádcem i oporou, tak jako moje rodina.

Stejně si pořád myslím, že to nebylo tak úplně domácí násilí. Ale podle mě člověk, který miluje a má v úctě druhého by se takhle nikdy chovat nemohl.

A to nemluvím o neustálém stalkingu! Musela mít neustále přehled, co jsem dělal a kdy jsem to dělal – s kým a kde. Kdy přijdu a zda budu doma atd. Ono teď už je dobře, ale díky této zkušenosti, jak jistě pochopíte, se mi do dalšího vztahu nechce. Nesu si s sebou hlubokou ránu, která se nezacelí. Nejen na duši, ale i v srdci bude škaredá jizva, kterou by spravil snad jen zázrak a na ty já nevěřím. Každopádně jsem rád, že je všechno za mnou.

Dýchám čerství vzduch a byť je teď pár věcí těžších, pořád je to procházka růžovým sadem oproti peklu, které jsem prožíval s ní. Člověk si říká, že se mu takové věci prostě nemůžou stát a když se stanou je jen na něm, jak se k tomu postaví. Já naštěstí vzal rozum do hrsti a sám si určil, že takhle žít nechci… moc lidí ve stejné (nebo horší) situaci na to nemá odvahu a bojí se, co by se mohlo stát, ale rozhodnutí to skončit je vlastně vysvobození.

Sleduj projekt na dalších sítích

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se ti projekt? Sdílej ho dál!:)

Facebook
Facebook
YouTube
YouTube
Instagram
Follow by Email