Bolelo to tak neuvěřitelně, že jsem myslela, že to nepřežiju

Příběhy pomáhají

Bolelo to tak neuvěřitelně, že jsem myslela, že to nepřežiju

Měla jsem měsíc před 16ctýma narozeninama. Našla jsem si kluka, kterej byl v tý době o hodně starší než já, ale zdálo se mi, že mě má rád. A jak jsem byla zvědavá a chtěla vědět jakej sex je, tak jsme se tak nějak bavili, že to zkusíme. Když na to pak došlo, zjistila jsem, že se strašně bojím. Fakt jsem to v tu chvíli nechtěla. Ale říkala jsem si, nebuď kráva, vždyť přece o nic tak strašnýho nejde. Ale nebyla jsem na to ještě fyzicky připravená. Přemlouval mě, strašně dlouho, já mu furt říkala, že nevím, že se bojím (aspoň tak si to pamatuju). On mě ujišťoval, že to bude dobrý, že se nic neděje. Ale co je na tom to nejhorší? Opřel mě o strom a prostě to udělal. Ne násilím, ale přesvědčil mě, že to chci. Řekl mi, že kdyby to bolelo, mám mu to říct. Bolelo to tak neuvěřitelně, že jsem myslela, že to nepřežiju (s nikým jsem totiž předtím nespala). Neřekla jsem mu, že to bolí a aby přestal. Nebránila jsem se. Protože jsem před ním nechtěla vypadat, jako že to nezvládnu. Protože když už na to došlo, chtěla jsem mu ukázat, že to zvládnu snadno. Držela jsem se toho stromu, zarejvala do něj nehty a modlila se, aby to už skončilo. Když bylo po všem, byla jsem celá od krve, tekly mi čůrky po nohách měla jsem od toho špinavý celý kalhoty. Choval se ke mě pak pár dní hezky. Doma jsem si ty kalhoty prala večer ve sprše na tajno, aby o tom nevěděl nikdo doma.

 

Už si to dneska tolik nepamatuju, protože jsou to už víc jak tři roky, a protože to pro mě byla tak traumatizující ztráta panenství, že jsem se na to snažila zapomenout. V tu dobu jsem to nebrala, jako kdyby mě měl znásilnit, nebo to udělat proti mojí vůli. Ale já to prostě nechtěla, řekla jsem mu bojím se, prosím ještě ne. Ale přemlouval mě tak dlouho, že jsem ho to pak nechala udělat, i když jsem vlastně nechtěla. Pak se se mnou vyspal ještě jednou a za 14 dní mi řekl, že mě vlastně nemiluje a že je konec. Vždycky jsem si říkala, že se to ještě nestalo tak strašně jak třeba mohlo. Po tom, co se se mnou rozešel, jsem se na to snažila zapomenout, a jak jsem z toho měla trauma, tak si pamatuju jen bolest, přemlouvání a praní kalhot ve sprše na zemi. Asi je to i dobře, že si to tolik nepamatuju.

 

Dneska si už uvědomuju, že je důležitý o tom mluvit. Strašně jsem se za sebe styděla a vlastně pořád se trochu stydím. Bála jsme se to komukoli říct, protože spousta lidí to zlehčuje. Ví to jen pár kamarádů, kluci co jsem s nima chodila a ani rodině jsem to neřekla.  Nemám problém mít sex s někým koho znám dlouho (dlouholetý kamarádi) a vím, že mi neublíží. Ale jakmile poznám nějakýho super kluka, časem k tomu sexu musí dojít. Ale já toho nejsem schopná. Rozbrečím se, nejsem schopná mluvit a jsem úplně v prdeli (nemluvě o tom klukovi, kterej je z toho možná ještě víc v hajzlu, než mu řeknu, co se vlastně děje). Mám totiž strach, že po tom, co to zjistí a vyspí se se mnou, tak že mě opustí, tak jako to udělal on. Stydím se v posteli za sebe. Za svoje tělo, za to, že předtím pláču a celý to hezký nový, co začíná zkazím tím starým hnusným, co bylo. Nevěřím klukům. Nikdy ne ze začátku. Po nějaký době se to srovná a nemám problém mít s tím klukem sex, když vidím, že mě má opravdu rád a stojí o mě.

 

Teď je mi 19náct, byla jsem dva roky sama, než jsem si našla přítele, co mám teď. Strašně potřebuju cítit lásku a být milovaná. Asi to má i něco společnýho s tím, co se mi stalo. Ale tak jsem se bála, že by mi ten nějaký kluk ublížil, že jsem byla radši sama. Ale nejhorší na tom, že jsem dva roky byla sama je to, že se mi za to lidi začali smát. Spolužáci o mně říkali, že musím být špatná v posteli, že jsem jebnutá, divná a proto, že mě nikdo nechce. Vybírám si z kluků. Protože nechci naletět a moje kamarádky se se mnou teď přestaly bavit protože jsem prej moc vybíravá na kluky. A řekly mi, že umřu sama se psem. To přesně potřebuje člověk slyšet v takovou chvíli. Nejhorší na tom je to, že to věděly, co se mi stalo a i tak to řekly. Teď jsem ale našla kluka, co mě má rád, vím, že za mnou stojí a bere všechno tak jak je. Že chápe, že někdy na něco potřebuju víc času. A zvládla jsem to všechno v pohodě. Dokonce i s minimem slz.

 


Tohle je přesně ten příběh, kde je krásně vidět, že na první sex by se jednak nemělo spěchat a ani naléhat. Tedy v žádném případě bychom se k tomu neměly nechat přemluvit, protože to nemůže mít pozitivní dopad. A málokterej chlap si uvědomí, jak obrovský následky to pro tu holku může mít.

A další věc je to: „Neřekla jsem mu, že mě to bolí, protože jsem nechtěla vypadat, že to nezvládnu.“ To je tak TAK, TAAAAK strašná blbost a chyba! Ano, já jsem toho dost velkým důkazem a tady máte další. Proč bychom měly chlapům dokazovat, že něco vydržíme při sexu, který nás má bavit OBA! Jo jasně, první sex bolí, ale že to přiznáme neukazuje naši slabost, ale upřímnost. A upřímnost je ve vztahu a zejména v sexu nesmírně důležitá.

Sleduj projekt na dalších sítích

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se ti projekt? Sdílej ho dál!:)

Facebook
Facebook
YouTube
YouTube
Instagram
Follow by Email