Autobus byl plný lidí, ale nikdo mi nepomohl

Příběhy pomáhají

Autobus byl plný lidí, ale nikdo mi nepomohl

Já, díky bohu, nikdy znásilněná nebyla. Ale jednou jsem seděla ve vlaku a jela jsem za babičkou, když mi bylo asi 12 a ob dvě sedačky naproti mně seděl starší chlapík a začal onanovat. Bylo to pro mě hrozné. Tak strašně jsem se bála a byla jsem z toho špatná… Do dnes jsem to nikomu neřekla. A jednou mě před 4 lety osahával asi 25letý kluk. Řekla jsem mu ne, odešla na druhou stranu autobusu a on mě sledoval a nepřestával. Odstrkovala jsem ho od sebe a říkala nahlas důrazně ne. A všichni lidé okolo dělali, že nic nevidí. Bylo 10 hodin dopoledne. Byl plný autobus a nikdo nic neřekl. Když jsme dojeli na konečnou autobusu a viděla jsem že na mě čeká venku, šla jsem za řidičem, že se bojím vystoupit a že mě obtěžuje nějaký muž. A řidič mi řekl, ať vypadnu, že ho to nezajímá. Běžela jsem z plných sil na další autobus, protože kdybych ho nestihla, jistojistě by mě zatáhl do lesa u které byla konečná. Měla jsem takový strach, v druhém autobusu mě osahával zase a pronásledoval a nezajímalo ho že se bráním a křičím na něj. Nezajímalo to ani ostatní lidi. Opět. Rozbrečela jsem se nakonec a sedla si asi k 60letému pánovi. Řekla jsem mu co se děje a že absolutně nevím, co mám dělat. Pán mě chytl za ruku. Vystoupil se mnou a zavolal mi taxi, abych se dopravila domu v bezpečí. Kluk někde vystoupil a do dnes nevím kde.

Byla jsem pár dní zavřená doma a nechtěla ani už nikam jít. Do MHD jsem sama nevlezla půl roku. Neumím si představit, co by to se mnou udělalo, kdyby mi něco doopravdy udělal.

Dnes už mám dvě dcery a modlím se, aby se žádné z nich nikdy nic takového nestalo. Měli by jsme s tím něco dělat. A těm prasatům by to nemělo jen tak procházet. A už vůbec by nemělo být ostatním lhostejné, že prosí o pomoc a brání se a je v nesnázích…

 

Tenhle příběh mě skutečně naprosto dostal. Byla jsem z něj znechucená a skutečně rozzuřená – a to hlavně na ty lidi v autobus. Nejednalo se o rvačku dvou nařachaných borců, aby se museli přímo bát o život a představa, ale po autobuse chodila dívka, která brečela a bránila se pronásledujícímu hnusákovi … A oni se tvářili, že se nic neděje…

Hlavně aby po nás nikdo nic nechtěl…

Tvař se, že se to neděje a ono to zmizí…

Tady si vždycky vzpomenu na jednu myšlenku z Naruta (a další stovky filmů a seriálů) – „Pokud pouze přihlížíme násilí, je v naší moci pomoci, ale neuděláme to, tak nejsme o nic lepší, než násilník samotný.“

Sleduj projekt na dalších sítích

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Líbí se ti projekt? Sdílej ho dál!:)

Facebook
Facebook
YouTube
YouTube
Instagram
Follow by Email