Moje cíle?
Změnit náhled na
sexuální násilí, ale neházet všechnu vinu na muže!
Vím, že to nepůjde hned. Ale je na čase, aby se i tomto ohledu začaly dít změny! Je na čase, abychom se začali na této změně podílet – ale rovnoceně a nenahlížet na problém pouze z pohledu žen, ale i mužů.
Jednak nikde není napsáno, že například znásilnění se nemůže dopustit i žena a co se násilí ve vztazích týče, je tam poměr žen a mužů celkem vyrovnaný…
Novinky
Nové články najdete ve složce Blog na hlavní horní liště. Příběhy najdete v podsložce Vaše příběhy.
Měl sem obrovský strach, rukou sem mu ho musel přes tepláky hladit…
No snad to přeložís píšu rychle protože se mi otom píše blbě, nejradši bych to vygumoval z hlavy… Bylo to v 4 či v 5 teď přesně nevím, za domem[…]
Read more
Bol počuť mamkin krik a on ako sa smeje. Napokon mamke povedal toto: „Nuuuž, mala si byť doma. Keby ai bola, nespravil by som to.“ Takže pomsta.
Ako malá si pamätám mojich rodičov, ako fajn pár. Môj otec vlastnil (vlastní dodnes) „rodinnú“ krčmu. V nej on robil čašníka a jeho matka „šéfovu“. Keď som mala 4r. naši[…]
Read more
Řvala jsem a prosila, ať mě nechá… Ale on si to náramně užíval…
Takže… Abych začala… Měla jsem bratrance… O 7 let staršího, mě je 14 jemu teď 21… Ten kluk pro mě byl vše, ne jen obyčejným bratrancem. Byl moje opora, jak[…]
Read more#nerikamsioto #pribehypomahaji
#stoptabu
Znásilněná
aneb
proč „no a“?
Ve svých deseti letech jsem byla sexuálně zneužitá neznámým mužem.
Nikomu jsem to v té době neřekla, nevěděla jsem co se stalo.
Bála jsem se, že JÁ jsem něco provedla…
„No a“ – s tím projekt narazil asi na nějvětší nepochopení, ale je na něm snad to
nejpodstatnější.
„No a“ znamená život jde dál, není to cejch, nebyla to moje vina.
A to je bohužel věc, kterou si většina obětí/přeživších není schopna připustit.
Má to smysl!
Jste to právě vy – vaše příběhy, dotazy, zprávy a reakce, které mě v tom dnes a denně utvrzují.
Každý máme své silné a slabé stránky a bohužel jsou lidé, kteří těch slabých můžou využít proti nám. A dostat se z takové manipulace není nic lehkého.
JNikdy nevíme, kam nás cesta osudu zavede. A některé z nás zevede na strašná místa.
Já jsem ráda, že vám můžu odtud pomoci, nebo aspoň ukázat cestu.
(Prosím neřešme teď gramatiku, jedná se o zprávu, ne sloh do školy.)
Většina lidí, kteří mě žádají o radu, pomoc a nebo se jen potřebují někomu svěřit – nekomu komu důvěřují, mají strach vyhledat psychologa v domnění, že ti jsou přeci „jen pro blázny!“
A to je velký omyl. který je potřeba změnit.
Napiš mi
Máš otázku, potřebuješ se někomu svěřit se svým příběhem, nevíš na koho se obrátit?
Stačí vyplnit formulář níže, jsem tu pro Tebe…